Lukáš Musil: Možnosti Blízka
15 10 — 22 11 2026

Výstava Možnosti blízka v The House představuje několik poloh tvorby Lukáše Musila – od malby přes kresbu až po nově vzniklé sochařské objekty připravené pro konkrétní situaci galerie a jejího venkovního okolí. Těžiště výstavy však poprvé spočívá v kresbě tuší a inkoustem, která v autorově tvorbě dlouhodobě funguje nejen jako samostatné médium, ale především jako prostor soustředěného přemýšlení, zkoušení a hledání.

Výchozím bodem je téměř rutinní kresebná praxe, které se Musil věnuje od roku 2020. Do kapesních zápisníků zaznamenává každý den nové kresby, někdy jednu, častěji hned několik. Během let tak vznikly tisíce kreseb a desítky zaplněných skicářů. Konkrétní drobné obrazy nesou každý výpověď sám za sebe, jejich souborný význam ale spočívá zejména v kontinuitě procesu, v opakování a v zjišťování možností, jež nabízí zdánlivě banální prostor prázdné stránky. Výstava zpřístupňuje tuto intimní a dosud převážně neveřejnou část Musilovy praxe a umožňuje publiku doslova si prolistovat výtvarné výstupy autorova uvažování o kompozicích a významu jednotlivých vizuálních prvků.

Musil prostřednictvím čar, bodů, organických i geometrických tvarů a jejich vzájemných vztahů zkoumá, co všechno může vzniknout v prostoru omezeném jediným listem papíru. Sleduje dynamiku gesta, míru vyplnění i prázdna, napětí mezi jednotlivými prvky a jejich rovnováhu či disharmonii. Kresba se zde stává způsobem, jak zaznamenávat vlastní uvažování a současně ohledávat vztahy a rozpory, které autor vnímá ve světě kolem sebe. Takto pojatá kresba zapadá do tradice úvah o počátcích tvarového vyjadřování, jež lze nalézt v čínské malířské teorii, formované taoismem a čchan (v japonské tradici známé jako zen) buddhismem. V těchto naukách se svět neustále proměňuje a jeho protiklady, plné a prázdné, pohyb a klid, nemohou jedno bez druhého existovat. I jediný tah štětce tak vnáší do prázdné plochy vztah, z něhož může vyrůst celý obraz. Musil tato i další filozofická východiska dlouhodobě studuje, nikdy však jejich myšlenky přímo nepřekládá do vlastních obrazů. Jeho cílem není na ně dogmaticky navazovat, ale dobrat se podstaty věcí svojí autorskou cestou a vytvořit vlastní významový rámec, vlastní jazyk pro svět kolem sebe. Kresby v zápisnících jsou v zásadě pracovním prostorem, kde se takový jazyk teprve rodí, tah za tahem a den za dnem.

Některé z principů a motivů objevených v zápisnících jsou na výstavě přeneseny do větších formátů a stávají se východisky pro vznik nových kreseb, prezentovaných v úzkém dialogu s výběrem autorových velkoformátových maleb. To, co je ve skicáři spěšným záznamem, se nyní rozvíjí do koncentrované, ucelené výpovědi o světě vztahů a energií, které Lukáš Musil pozoruje a zaznamenává. Stejné otázky napětí a rovnováhy se pak přenášejí z papíru do prostoru. Tři nové sochařské objekty vznikly v přímé reakci na The House a jeho okolí. Vertikální kovový prvek v interiéru levituje nad podlahou galerie. Socha na terase se obrací k siluetě vzdáleného obzoru, zatímco na protější straně jí odpovídá přírodní kámen. Vysoká úzká forma z kovových plátů v zahradě je přírodou zcela obklopena. Objekty tak tvoří sled, v němž se vztah k přírodě postupně otevírá z prostoru galerie do krajiny. Vycházejí sice z principů objevených v kresbách, nenesou však jejich příběh a žijí vlastním životem, jehož je divák součástí. To podstatné se odehrává až v něm samém, v tom, co se v něm při setkání s objekty i po něm utváří. Možnosti blízka odkazují na to, co je nám nejblíže, a přesto nás nutí hledat dál.

Na výstavě je k vidění výběr kreseb z cyklu Principy z let 2020 – 2026 a výběr z maleb z cyklu Suma pro vnitřní horizont z let 2022 – 2026.

Poděkování:

Jiřímu Špačkovi za spolupráci na sochařských realizacích.

Michaelu Kohoutovi za architektonické řešení výstavy.

Jakubovi Jahnovi za spolupráci na videu Výprávění bez veršů.

Zdeňku Mackovi za technickou spolupráci.