Výstava
Robin Malátek: IDENTITY
16 9 — 22 9 2025
Výstava, spojující umění, módu a lidskou duši.
16 9 — 22 9 2025
Výstava, spojující umění, módu a lidskou duši.
Otevírací doba
16. 9. – 22. 9. 2025
všední dny 16 –19
víkend 13 – 19
Unikátní fotograficko-umělecký projekt Robina Malátka, jehož středobodem jsou skleněné masky od Martina Janeckého, ztvárňující různé fáze lidské identity. Prostřednictvím čtyř skleněných masek zabývá proměnlivostí lidské identity. Sklo, materiál zároveň pevný i křehký, průhledný i neproniknutelný, se stává metaforou pro naši vlastní existenci – od zrození až po možné temné propady lidské povahy.
První identita –
je vyrobena z čirého skla a má jednoduchý, minimalistický tvar.
Tato maska symbolizuje panenskou čistotu povahy, se kterou se každý z nás rodí. Její transparentnost evokuje nevinnost a otevřenost, připomínající bezstarostnost dětství a přirozenou autenticitu.
Druhá identita –
rovněž z čirého skla, však nese na sobě jemné promáčknuté části.
Přes tuto masku se dá vidět lehce deformovaný obličej, což naznačuje začínající proměnu lidské povahy. Tato maska vyjadřuje vnitřní konflikty a vlivy, které formují naši identitu, a ukazuje, jak se člověk postupně mění pod tlakem okolního světa.
Třetí identita –
je vyrobena z matného skla, které ztěžuje jasné rozpoznání obličeje, jenž se jakoby ztrácí v mlze. Tento design symbolizuje ztrátu osobnosti a individuality, kdy člověk začne být pohlcen vnějšími vlivy a ztrácí kontakt se svým pravým já.
Detaily mizí, což naznačuje, že identita se stává nejasnou a neuchopitelnou.
Čtvrtá identita –
opět z matného skla, je navíc zabarvena do tmavých odstínů.
Tato maska ztělesňuje temnou, až zlovolnou povahu. Člověk zde ztratil veškerou naději a je pohlcen negativismem. Její temná aura nás vyzývá k zamyšlení nad tím, jak hluboko může člověk klesnout, když se vzdá své podstaty a nechá se ovládnout svými strachy a frustracemi.
Celý ceremoniál masek, všechny podoby lidské identity, směřují k jedinému konci. Nad jejich vývojem stojí postava starší ženy – moudré strážkyně, která dohlíží na poslední akt. Má v rukou moc rozhodnout: zda všechny identity sjednotí a navrátí do jednoho celku, nebo zda je nechá v poklidném duchu zakončit a rozplynout. Její přítomnost je připomínkou, že konečné slovo o smyslu naší proměny a o osudu naší identity nese vyšší princip – ženský, archetypální pramen života i smrti.
Unikátní fotograficko-umělecký projekt Robina Malátka, jehož středobodem jsou skleněné masky od Martina Janeckého, ztvárňující různé fáze lidské identity. Prostřednictvím čtyř skleněných masek zabývá proměnlivostí lidské identity. Sklo, materiál zároveň pevný i křehký, průhledný i neproniknutelný, se stává metaforou pro naši vlastní existenci – od zrození až po možné temné propady lidské povahy.
První identita –
je vyrobena z čirého skla a má jednoduchý, minimalistický tvar.
Tato maska symbolizuje panenskou čistotu povahy, se kterou se každý z nás rodí. Její transparentnost evokuje nevinnost a otevřenost, připomínající bezstarostnost dětství a přirozenou autenticitu.
Druhá identita –
rovněž z čirého skla, však nese na sobě jemné promáčknuté části.
Přes tuto masku se dá vidět lehce deformovaný obličej, což naznačuje začínající proměnu lidské povahy. Tato maska vyjadřuje vnitřní konflikty a vlivy, které formují naši identitu, a ukazuje, jak se člověk postupně mění pod tlakem okolního světa.
Třetí identita –
je vyrobena z matného skla, které ztěžuje jasné rozpoznání obličeje, jenž se jakoby ztrácí v mlze. Tento design symbolizuje ztrátu osobnosti a individuality, kdy člověk začne být pohlcen vnějšími vlivy a ztrácí kontakt se svým pravým já.
Detaily mizí, což naznačuje, že identita se stává nejasnou a neuchopitelnou.
Čtvrtá identita –
opět z matného skla, je navíc zabarvena do tmavých odstínů.
Tato maska ztělesňuje temnou, až zlovolnou povahu. Člověk zde ztratil veškerou naději a je pohlcen negativismem. Její temná aura nás vyzývá k zamyšlení nad tím, jak hluboko může člověk klesnout, když se vzdá své podstaty a nechá se ovládnout svými strachy a frustracemi.
Celý ceremoniál masek, všechny podoby lidské identity, směřují k jedinému konci. Nad jejich vývojem stojí postava starší ženy – moudré strážkyně, která dohlíží na poslední akt. Má v rukou moc rozhodnout: zda všechny identity sjednotí a navrátí do jednoho celku, nebo zda je nechá v poklidném duchu zakončit a rozplynout. Její přítomnost je připomínkou, že konečné slovo o smyslu naší proměny a o osudu naší identity nese vyšší princip – ženský, archetypální pramen života i smrti.
