Výstava
Marie Lukáčová: Roaring Fluids
29 5 — 29 6 2025
29 5 — 29 6 2025
Vernisáž proběhne 29. 5. 2025 v 18 hodin.
Kurátorka: Veronika Čechová
Marie Lukáčová je umělkyně, která pracuje s řadou médií, jako je kresba, film, animace, rapová hudba, text a performance. Její díla jsou často mnohovrstevnaté instalace. Pro autorčinu tvorbu je charakteristická přímočarost hraničící s drzostí a hra s lidskou fantazií a zaběhnutým řádem. Fragmentace odkazů z oblasti politiky, mytologie, vědy a popkultury vytváří mozaiku vzájemné závislosti a složitosti současného světa. Její umělecká praxe překračuje hranice žánrů, od dramatu po absurdní komedii, využívá fikci, humor a prvky grotesky k vytváření komplexních výstavních prostředí, která vyprávějí o současných společenských výzvách.
smutek pálí v očích jako slzy od rozkrájené cibule
V posledních letech Marie Lukáčová ve svých kresbách intuitivně zkoumá lidské prožívání pomocí metafor souvisejících s vařením. Ingrediencím pro přípravu nejrůznějších pokrmů je propůjčena nečekaná symbolika, která vrhá nové světlo na úkony, které jsou hluboce zakotveny v naší každodennosti. Výstava Roaring Fluids předkládá soubor obrazů, v nichž se hravé zobrazení surovin rostlinného i živočišného původu stává sofistikovanou metaforou pro širokou škálu emocí a mezilidských interakcí. Proces přípravy jídla, od výběru přísad po finální úpravu, je zde pojímán jako alegorie vnitřního zpracování prožitků, dynamiky vztahů a utváření naší životní reality.
vztek kypí a hrozí vybublat na povrch
V obrazech Lukáčové se jednotlivé komponenty kulinárního procesu – krájení, míchání, vaření, pečení, dochucování – stávají symboly také pro způsob, jímž se učíme „trávit“ a integrovat své emoce. Výsledek tohoto „vaření“ je stejně proměnlivý jako lidské osudy; může být sladký a harmonický, nebo naopak hořký a obtížně stravitelný. Autorka předkládá vizuálně bohaté kompozice, jejichž primární význam však nespočívá v pouhém zobrazení, nýbrž v evokaci hlubších, často skrytých vrstev prožívání.
hřejivá láska se rozlévá tělem
Paralelně s touto kulinární metaforou má dílo Marie Lukáčové silný feministický význam. Autorka kriticky reflektuje stereotypní genderové role, které jsou tradičně spojovány s péčí o domácnost a její členy. Kuchyně, často marginalizovaná jako výhradně ženský prostor, je v jejích obrazech přetvořena v pole pro diskusi o nerovnostech, o zpochybnění společenských očekávání a o nutnosti přehodnotit vnímání „domácích“ prací. Zobrazením vaření, které je
v autorčině pojetí synonymem péče, Lukáčová poukazuje na neviditelnou, avšak zásadní roli těchto činností pro fungování společnosti a pro formování mezilidských vazeb. Zároveň tím zdůrazňuje potřebu jejich adekvátního uznání.
Jako komplexní pokrm, i dílo Marie Lukáčové zanechává v publiku trvalý dojem, nutící k zamyšlení nad vzájemným propojením našeho vnitřního světa s vnějším prostředím a nad tím, jak jsou naše nejintimnější prožitky často artikulovány skrze ty nejběžnější činnosti.
Co všechno se v každé z nás právě teď vaří?
Marie Lukáčová je umělkyně, která pracuje s řadou médií, jako je kresba, film, animace, rapová hudba, text a performance. Její díla jsou často mnohovrstevnaté instalace. Pro autorčinu tvorbu je charakteristická přímočarost hraničící s drzostí a hra s lidskou fantazií a zaběhnutým řádem. Fragmentace odkazů z oblasti politiky, mytologie, vědy a popkultury vytváří mozaiku vzájemné závislosti a složitosti současného světa. Její umělecká praxe překračuje hranice žánrů, od dramatu po absurdní komedii, využívá fikci, humor a prvky grotesky k vytváření komplexních výstavních prostředí, která vyprávějí o současných společenských výzvách.
smutek pálí v očích jako slzy od rozkrájené cibule
V posledních letech Marie Lukáčová ve svých kresbách intuitivně zkoumá lidské prožívání pomocí metafor souvisejících s vařením. Ingrediencím pro přípravu nejrůznějších pokrmů je propůjčena nečekaná symbolika, která vrhá nové světlo na úkony, které jsou hluboce zakotveny v naší každodennosti. Výstava Roaring Fluids předkládá soubor obrazů, v nichž se hravé zobrazení surovin rostlinného i živočišného původu stává sofistikovanou metaforou pro širokou škálu emocí a mezilidských interakcí. Proces přípravy jídla, od výběru přísad po finální úpravu, je zde pojímán jako alegorie vnitřního zpracování prožitků, dynamiky vztahů a utváření naší životní reality.
vztek kypí a hrozí vybublat na povrch
V obrazech Lukáčové se jednotlivé komponenty kulinárního procesu – krájení, míchání, vaření, pečení, dochucování – stávají symboly také pro způsob, jímž se učíme „trávit“ a integrovat své emoce. Výsledek tohoto „vaření“ je stejně proměnlivý jako lidské osudy; může být sladký a harmonický, nebo naopak hořký a obtížně stravitelný. Autorka předkládá vizuálně bohaté kompozice, jejichž primární význam však nespočívá v pouhém zobrazení, nýbrž v evokaci hlubších, často skrytých vrstev prožívání.
hřejivá láska se rozlévá tělem
Paralelně s touto kulinární metaforou má dílo Marie Lukáčové silný feministický význam. Autorka kriticky reflektuje stereotypní genderové role, které jsou tradičně spojovány s péčí o domácnost a její členy. Kuchyně, často marginalizovaná jako výhradně ženský prostor, je v jejích obrazech přetvořena v pole pro diskusi o nerovnostech, o zpochybnění společenských očekávání a o nutnosti přehodnotit vnímání „domácích“ prací. Zobrazením vaření, které je
v autorčině pojetí synonymem péče, Lukáčová poukazuje na neviditelnou, avšak zásadní roli těchto činností pro fungování společnosti a pro formování mezilidských vazeb. Zároveň tím zdůrazňuje potřebu jejich adekvátního uznání.
Jako komplexní pokrm, i dílo Marie Lukáčové zanechává v publiku trvalý dojem, nutící k zamyšlení nad vzájemným propojením našeho vnitřního světa s vnějším prostředím a nad tím, jak jsou naše nejintimnější prožitky často artikulovány skrze ty nejběžnější činnosti.
Co všechno se v každé z nás právě teď vaří?